Archeologické nálezi v Benátkách

Na mapě katastrálního území Benátek registrují archeologové přes třicet lokalit, které vypovídají o přitažlivosti úrodné krajiny ležící navíc při průběhu, možná i křižovatce dálkových stezek. Mezi hlavní archeologická naleziště patří bývalé cihelny pod zámkem, tam, kde dnes stojí areál haly ledního hokeje a fotbalového hřiště, dále centrum Starých i Nových Benátek s nálezy ze středověku, v ulici Čeňka Prause místo nálezu důležitého "pokladu" železných mečů, kopí a závěsu kotle z doby kolem přelomu letopočtu, ale i intravilán Obodře, který vyhledávali lidé již na sklonku doby kamenné. Významný sídelní a pohřební areál existoval v době bronzové v místech severně od vodárny při silnici na Dražice, kde se říká "U svatého Jana". O mnohých cenných archeologických nálezech, např. o esovitých záušnicích našich předků z 11. - 12. století, nevíme, kde byly přesně nalezeny - a tudíž ani neznáme místo, kde bylo pohřebiště.

Dějiny archeologických objevů

Do dějin archeologie vstoupily Benátky už velmi brzo, před více než jedenapůl stoletím, daleko dříve, než bylo v roce 1937 založeno muzeum, které nyní uchovává zhruba deset tisíc předmětů, dokladů pravěkého a středověkého osídlení areálu města od pátého tisíciletí před Kristem po vrcholný středověk 14. - 15. století.

První noha archeologa spočinula na "polích kolem obce" Benátek již v roce 1852. Páter Václav Krolmus si tehdy napsal do svého pracovního deníku s názvem "Poznamenání znamenitých věcí na cestách vykopal a viděl" noticku, že našel broušený kamenný nástroj. I když se tento archeologický nález do dnešní doby nedochoval, mohou archeologové říci, že nejpravděpodobněji našel nějakou sekeru z mladší nebo pozdní doby kamenné, starou zhruba pět až sedm tisíc let.

Nedlouho potom, v roce 1858 roznítil benátecký rodák Ludvík Šnajdr, další z plejády prvních archeologů, diskusi, zda v místech Nových Benátek stávalo hradiště, které mělo být před více než tisícovkou let starým "župním hradem" slovanského kmene Charvátů. Dokonce ho považoval "za jistě jedno z nejpevnějších hradišť v Čechách". Mělo mít půdorys "elipsy" a tři brány (u býv. Boleslavské a Pražské brány a u farního kostela). Bohužel nyní Šnajdrovu domněnku potvrdit nelze, i když již několik let archeologovo oko bedlivě sleduje veškeré výkopy kanalizací, vedení elektřiny, plynu i telefonu. Další hypotézu o dávném významu Nových Benátek vyslovil další benátecký rodák Zdeněk Kalista, který odvážně umístil na vrchol zámeckého pahorku oppidum, město Keltů. Vedl ho k tomu zmíněný nález mečů a dalších železných předmětů a mimo to také roku 1936 vykopaný hrob keltské ženy ze zámeckého parku. I v tomto případě uznávaný odborník na barokní období přestřelil, neboť hrob je o pár století starší nežli města Keltů. Meče zase náleží do doby, kdy již oppida v Čechách byla Kelty opuštěna.

Regulérní archeologické vykopávky v Benátkách nad Jizerou probíhaly s přestávkami poprvé až v letech 1994-1998, kdy pracovníci mladoboleslavského muzea prozkoumali stavbami narušená místa v areálu zámku, v jeho sousedství na Husově náměstí, dále na druhé straně Jizery u autobusových zastávek Na Burse a naposledy v kabelážních rýhách Telecomu v Obodři.

Doba kamenná a první zemědělci

Úplně nejstarší ověřitelné stopy přítomnosti člověka z prostoru Benátecka pocházejí z doby mezi 250 000 - 150 000 lety, a to z cihelny u Horek nad Jizerou, kde před několika desetiletími odkryli pracovníci Archeologického ústavu část tábořiště neandertálců. V hloubce šesti metrů došlo k prozkoumání povrchového sídlištního objektu o předpokládaných rozměrech 5 x 7 metrů. Patrně šlo o stanovité obydlí. Při vykopávkách bylo získáno 223 kamenných nástrojů a úštěpků. Pro jejich výrobu užívali neandertálci převážně běložlutý křemen, výjimečně křemenec a jaspis. V době osídlení paleoantropů, jak dnes archeologové nazývají neandertálce, nebyli mrtví ještě rituálně pohřbíváni. Tehdejší lidé ovládali komplikované výrobní postupy, bylo jim vlastní estetické cítění, i když jim obživu skýtal pouze lov zvířat a sběr pojídatelných rostlinných částí a drobných živočichů. Možná, že lidé starší doby kamenné - paleolitu - lovili zvěř tehdejší dob ledových a meziledových i v místech bývalých cihelen pod zámkem. Tomu by nasvědčovala zpráva významného badatele z doby Masarykovy republiky, paleontologa Jaroslava Petrboka, který popsal "rozbité" kosti, lebku hyeny, prst mamuta, sobí parohy a další pozůstatky nosorožce, vlka a divokého koně.

Nejpozději na počátku 5. tisíciletí před naším letopočtem se přímo na území Benátek objevili první zemědělci, kteří obdělávali zem a pěstovali domácí zvířata. Bydleli v dlouhých až čtyřicetimetrových domech o šířce zhruba 5 - 6 metrů, v jejichž okolí bývala pole a místa pro pastvu. V neolitu se s určitostí usadili na stejném místě, kde byly nalezeny zmíněné kosti zvířat, v bývalé Stehlíkově cihelně. Tito zemědělci znali keramiku a opatřovali ji často výzdobou rytých spirál. Jedna taková nádoba odtud tvoří součást archeologických sbírek v Muzeu Benátky. Několik desítek broušených nebo štípaných kamenných nástrojů pochází z areálu města a okolí, z Podolce dokonce kamenný sekeromlat (3. tisíciletí před Kristem). V Obodři se v zimě roku 1998 podařilo zachytit zbytek sídliště z konce doby kamenné, které se rozkládalo zhruba 200 metrů severovýchodně od restaurace. Konečně nešlo o zcela nový objev, neboť pan Hladík z čp. 30 v Obodři našel na svém poli již v roce 1943 kamenný nástroj a "pazourky".

Kovolitci bronzu a lid popelnicových polí

Podle nálezů bronzové dýky a náramku se již počátkem druhého tisíciletí před naším letopočtem pohybovali u Benátek lidé, kteří uměli slévat z mědi a cínu bronzové předměty. Archeologové jim připisují únětickou kulturu a znají z nedalekých Brodců dokonce dvě pohřebiště se "skrčenci". Tehdy ukládali mrtvé v pokrčené poloze s koleny pod bradou na zmíněné lokalitě dokonce do hrobek se stěnami z pečlivě narovnaných oblázků.

Nejhustší pravěké osídlení nejenom Benátecka, ale i celého Pojizeří nastalo během mladší doby bronzové, kdy lid popelnicových polí, některými archeology ztotožnovaný s etnikem Venetů, postavil téměř u každé současné obce Pojizeří malé vesničky. U nich pohřbíval své spálené mrtvé v hliněných popelnicích žlutavých barev, do nichž ukládal osobní šperky, například náramky, závěsky, jehlice, ale i břitvy. Dvě takové "popelnice" jsou sice uschovány v Muzeu Benátky, ale v inventární knize k nim schází informace, kde přesně v Benátkách byly nalezeny. Proto zůstává neosvětleno místo pohřebiště lidu popelnicových polí. Čím se příslušníci této početné populace zabývali? Základem obživy bylo pěstování polních plodin, ponejvíce pšenice, dále chov domácích zvířat, hlavně dobytka, ovcí a koz, prasat.

Těsně po roce 1000 před Kristem mizí na Benátecku lidé popelnicových polí, na žárových pohřebištích již nikdo neukládal popel zemřelých do nádob. Má se zato, že dolní Pojizeří ovládli přistěhovalci ze středních Čech. V dnešních Benátkách se usídlili kdesi na východních březích Jizery poblíž Obodře. Archeologové nazývají jejich kulturu knovízskou. Přetrvali zde až do příchodu Keltů po roce 400.

Osídlení dnešních Benátek Kelty a později Germány

Podle prvních písemných historických zpráv o střední Evropě není pochyb, že mezi 4. - 1. stoletím před Kristem sídlili na několika místech katastrálního území Benátek Keltové a po nich až do počátku 6. století našeho letopočtu příslušníci germánských kmenů, patrně nejdřív Hermundurů, potom Markomanů a naposledy Langobardů.

Civilizace Keltů, kteří v Čechách budovali první města, razili zlaté a stříbrné mince, používali hrnčířský kruh, zavedli řadu vynálezů, například rotační žernovy, email, ale i železný hřebík s kladivem, zasáhla Benátky hned ve 4. století. Tehdy Keltové pohřbívali své mrtvé nespálené téměř vždy s hlavou k severu, bojovníky s železnou zbrojí - mečem, kopím a mnohdy i štítem - ženy se šperky - nákrčníky, náramky, nánožníky, opasky a dalšími předměty z bronzu. Všechny jmenované předměty byly v Benátkách nalezeny především na dvou místech, jednak v cihelnách ve sportovním areálu, jednak v areálu zámku. Bohužel, kde Keltové sídlili, nevíme, ale muselo to být v těsné blízkosti zmíněných lokalit. Keltové nezakládali svá pohřebiště daleko od dvorců a vesnic, nanejvýš do vzdálenosti dvou, tří set metrů.

Konec keltské civilizace bezprostředně souvisí s tehdejšími novými obyvateli Pojizeří, Germány, kteří zanechali svoje stopy nedaleko vodárny, na bývalém poli pana Šlégla "U svatého Jana" při silnici na Dražice. Tam existovalo jejich žárové pohřebiště, z něhož se do Muzea Benátky dostaly bronzové spony. Další germánské spony z Nových Benátek daroval muzeu pan Polák, účetní předválečné záložny. Možná germánský hrob ve čtvercové ohradě se podařilo v roce 1998 identifikovat prostřednictvím letecké prospekce, a to na plošině jižně od Obodře. Velkým otazníkem zůstává osvětlení hromadného nálezu železných předmětů, dvou mečů, kopí, dláta a závěsu ke kotli, který byl před druhou světovou válkou náhodou vykopán v ulici Čeňka Prause. Snad šlo o oběť podzemním božstvům, ale časové zařazení nálezů do doby okolo přelomu letopočtů znesnadňuje přisouzení obětiny posledním Keltům nebo prvním Germánům. Ani nedávné bedlivé sledování terénních výkopů v okolí nepřineslo na tuto otázku odpověď.

Příchod našich předků na území Benátek

Poslední možné datum, kdy Slované po odchodu Germánů na jih a západ přišli na břehy Jizery do míst současného města, spadá do 9. - 10. století po Kristu. Z této doby se v Muzeu Benátky zachovaly dvě celé nádoby, které pravděpodobně pochází z hrobu. Opět archeologové neznají místo, kde byly nalezeny, což platí také o třech dalších špercích z hrobů starých Slovanů. Jde o esovité záušnice z bronzu, které ženy našich předků nosily zavěšené na pásce ve vlasech, náleží do 10. - 12. století. V této době nepochybně sídlili naši předkové jednak v Obodři, jednak v místech dnešního autobusového nádraží ve Starých Benátkách na levém břehu Jizery. Záchranný výzkum v Obodři probíhal v roce 1998 a zachytil část interiéru nějakého nadzemního, možná srubového domu našich předků, kde byla situována hliněná, snad chlebová pec.

Svědectví archeologie o počátcích města Benátek

Vznik každého města, jehož zakládací listina se nezachovala, bývá spojen s mnoha problémy. Ovšem když chybí písemné prameny, může pomoci archeologie. V dnešní době se však archeologové téměř vždy dostávají ke slovu až při různých zemních pracích. Tak tomu bylo i v roce 1997 při stavbě pobočky České spořitelny a.s. ve Starých Benátkách, nedaleko stanice autobusů. Na samém okraji buldozerem skryté plochy, v jámě pro betonové základové patky, byly zjištěny dosud nejstarší stopy po našich předcích v intravilánu města Benátek. Dokumentován byl zbytek vyhořelé dřevěné stavby s udusanou dřevěnou podlahou. Možná, že šlo o hrázděný dům bez kamenné podezdívky, vyloučena není ani srubová stavba. V každém případě však bylo při konstrukci stěn použito žluté sprašové hlíny smíšené do upravovatelného stavu vodou. Po požáru se část stěn zbarvila do jasně červené barvy. Z tohoto obydlí se podařilo získat pro archeologické sbírky mladoboleslavského muzea zbytky kuchyňských nádob, které lze předběžně datovat od konce 12. až do první poloviny 13. století. Hliněné střepy patří k častým nálezům z této doby. Netřeba se divit množství, které naši předci spotřebovali. Po čase začali nádoby od různé potravy páchnout a s obavou před chorobami byly prostě zahazovány kousek za dům. Stáří materiální kultury ze záchranného archeologického výzkumu v Benátkách naznačuje větší stáří tohoto sídla, které je poprvé zmiňováno až v roce 1259. Ještě před rokem 1300 však bylo spáleniště archeologem dokumentovaného domu ve Starých Benátkách překryto dvaceticentimetrovou vrstvou povodňové naplaveniny. A tak prostřednictvím archeologie vyšlo ze 210 cm hlubokého výkopu svědectví o počátku Benátek, shodou okolností spojené s "pravou" potopou.

V době po roce 1340 mělo podle písemné zprávy dojít k založení nového opevněného města Nových Benátek na strategicky výhodném místě pahorku nad Jizerou, kam se patrně měli přemístit obyvatelé Starých Benátek z opačného břehu Jizery. Co na to archeologové? Podle archeologických nálezů z míst Nových Benátek lze konstatovat, že v místě nově založeného města rozhodně nikdo nesídlil. Až na jednu výjimku, jediný střep ze 13. století, který se podařilo získat z míst pozdějšího zámku. Naopak v prostoru Starých Benátek končí archeologicky doložené osídlení zhruba koncem 13. století, takže můžeme považovat za pravděpodobné, že se naši tehdejší předci doslova přestěhovali na druhou stranu Jizery. Ovšem jenom málo archeologové prosondovali a budoucí nálezy možná přinesou jiné výsledky. Ještě jednu otázku se snad budou snažit archeologové zodpovědět, a to, proč naši předci přenesli svoje sídla přes Jizeru? Nános povodňových hlín nad osídlením ze 13. století ve Starých Benátkách by mohl naznačovat, že ve Starých Benátkách mohli mít problémy s povodněmi. I tento problém jako mnohé jiné zřejmě vyřeší až příští archeologické vykopávky.

Mstěnice Mstěnice – unikátní archeologické naleziště 12.4.2007 - Jihovýchodně od Třebíče, nedaleko rozhraní pahorků Českomoravské vrchoviny a rovin Znojemska, se skrývá místo jednoho z nejrozsáhlejších a nejdéle trvajících výzkumů středověké archeologie u nás – zaniklá osada Mstěnice. Ještě poměrně nedávno ležela stranou značených turistických cest. Prohlédni fotky - Mstěnice a Hrádek Klikněte na mapu Upravený zámek i místo tragédie Vhodné východisko k Mstěnicím představují Hrotovice. Při příjezdu na zdejší náměstí okamžitě upoutá pozornost zrekonstruovaný zámek. Ačkoli prošel barokní přestavbou, na jeho nádvoří zůstaly zachovány pozůstatky renesančních arkád. Průčelí hrotovického zámku Co však asi zaujme nejvíce, je zvláštní památník zakomponovaný do zámeckého průčelí. Připomíná tragickou událost, která postihla Hrotovice na samém konci 2. světové války. Ve chvíli, kdy shromáždění místní občané vítali osvoboditele, došlo k mohutné explozi, jež si vyžádala půl druhé stovky obětí. Kolem příčin výbuchu se v následujících desetiletích roztočil kolotoč dohadů a spekulací. Teprve počátkem devadesátých let minulého století byla s konečnou platností potvrzena varianta, že na hrotovické náměstí byla omylem svržena bomba ze sovětského letadla. Místo neštěstí označuje pomník stylizovaný do podoby kráteru s kamenným křížem. Místo hrotovické tragédie Od zámeckého nároží je třeba se vydat po zelené značce. Za branou lesa se asfaltka rázem změní na pohodlnou rovnou cestu, vedenou širokým průsekem, kde čtyři kilometry chůze uběhnou takřka jako mávnutí proutku. Osada zničená ohněm U rozcestníku nás směrovka vyvede z lesního šera na sluncem zalitý okraj pole a přilehlé louky. Zde se též objeví informační tabule, že vstupujeme do míst, která jsou archeologickým pracovištěm. Nejprve mineme nové odkryvy – za nimi následují obnažené a zakonzervované základy hospodářského dvora. Pohled na plochu současného výzkumu Opačný konec lokality naopak tvoří velmi dobře patrné půdorysy seskupení obytných stavení. Během výzkumů bylo dokázáno, že Mstěnice lehly popelem během uherského tažení r. 1468. Základy obytných stavení Skála plná českých granátů Celému areálu osady vévodí někdejší vodní tvrz s výjimečně zachovanými zbytky zdiva a obranného příkopu. Její dominantní podobu ještě umocňuje temná hadcová skalka: zadíváme-li se pozorně do vyhřáté horniny, určitě si všimneme drobných, sytě červených popraskaných zrn, která patří pyropu, tedy českému granátu. Tady se samozřejmě nevyskytuje ani v čisté formě, ani ve kvalitě, která by umožňovala jakékoli dekorativní využití či přitahovala zájem amatérských mineralogů. V současné době areál otvírá náruč turistům – u jednotlivých objektů byly instalovány informační panely s rekonstrukcemi původní tváře osady. Ovšem její prohlídkou návštěva Mstěnic zdaleka nekončí. Opuštěný Hrádek Překročíme-li v místech bývalého mostku říčku Rouchovanku a vydáme-li se směrem k severu, na okraji lesa pod ostrohem narazíme na poslední informační panel lokality. Je věnován Hrádku, který zřejmě plnil úlohu předchůdce mstěnické tvrze. Zůstaly z něj zachovány jen příkop a nepatrné fragmenty základů zdí. Nepatrné zbytky zdiva na Hrádku Přístup k němu je následující: od panelu stále vzhůru, křovinami i trním. Ale pohled na okolní krajinu a působivá opuštěnost místa stojí za krapet nepohodlí. Z výšin Hrádku doporučuji se vrátit zpět do údolí a neznačenou polní cestou pokračovat ke statku Nové Dvory a následně po silničce do Rouchovan: délka procházky tak bude okolo osmi kilometrů.   Vrcholová plošina Hrádku Historie Mstěnic a průběh výzkumů První písemná zmínka o Mstěnicích pochází z r. 1393, osídlení zde však bylo již mnohem staršího data (8. století). Prameny také zmiňují jména zdejších vladyků. Archeologický výzkum byl zahájen r. 1960 a dosud nebyl ukončen. Prvotním účelem se stala otázka příčiny zániku obce, postupně bylo odkryto 17 usedlostí. Počátkem 21. století hrozil lokalitě zánik, jelikož nebyla vyjmuta z půdního fondu a archeologům končila výjimka na zábor zemědělské půdy. Toto nebezpečí se naštěstí podařilo zažehnat. Výzkumům ve Mstěnicích je věnováno několik publikací